3. díl - Fair Play

Fair play? Respekt sluší trenérovi i hráči

"Bez podvádění nebo bez snahy získat nespravedlivou výhodu“. I tak by se dalo definovat fair play, neboli férová hra. Nejedná se však jen o sadu zásad pro soutěžních utkání. Své pevné místo má i v běžném tréninkovém procesu.

Fair play totiž znamená víc než jen pouhé respektování pravidel. Nese v sobě pojmy jako jsou přátelství, vzájemný respekt a sportovní duch. Mimo jiné naprosto odsuzuje podvádění, používání lstí a fyzické i slovní násilí. 

Sportovní respekt by měl panovat mezi jednotlivými hráči a týmy, ale také mezi hráči a jejich trenéry. Ti mohou společně s rodiči aktivně přispívat k posilování smyslu pro férovou hru.

Prvním předpokladem úspěchu je uvědomění, že děti nejsou dospělí, čemuž odpovídají i jejich psychické a fyzické možnosti. Tomu by měly odpovídat i očekávání, která rodič a trenér do malého sportovce vkládá.

Každý dospělý by měl vzít na vědomí fakt, že není fér realizovat vlastní ambice na dítěti či svěřenci. Naopak, podporovat radost dětí z pohybu a budovat k němu kladnou emoční vazbu, bez ohledu na to, zda má malý hokejista či hokejistka vlohy na to stát se profesionálem –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ to je fér. 

Hráči, kteří dodržují pravidla fair play ať už je skóre utkání jakékoli, bývají slušní a skromní i mimo svět hokeje. Respektují pravidla hry i své protivníky a vědí, jak přijmout porážku. Bezpečnost, fyzické zdraví a blaho dítěte budou v rámci zásad férovosti vždy nadřazeny pojmům jako dosažený výkon nebo krátkodobý individuální, týmový či klubový úspěch.

Sport provozovaný v duchu fair play umožňuje mladým hokejistům a hokejistkám, aby sami sebe lépe poznali, neustále se zdokonalovali a dokázali své schopnosti také využít. Úkolem trenérů a rodičů je jim toto umožnit za férových podmínek.