2. díl - Rodič a trenér

Kdo má poslední slovo? Respekt mezi rodičem a trenérem jako základ úspěchu

Respekt musí panovat nejen ve vztahu hráče k trenérovi, ale také rodič by měl s trenérem udržovat férový vztah. Názorový nesoulad mezi rodičem a trenérem, nebo dokonce vzájemné podrývání autority, dostávají dítě pod obrovský tlak, se kterým se dětská psychika nedokáže vypořádat. Stres, který pak malý hokejista pociťuje namísto spontánního nadšení z tréninku a ze hry, má za následek ztrátu motivace a tu provází nutně i pokles výkonnosti.

Na jakých základech by tedy měl být vztah s trenérem vašeho dítěte budován? Důležité je si uvědomit, že i trenér je jen člověk. Jeho práce nezačíná ani nekončí na zimním stadionu. Předzápasová i tréninková příprava je časově náročná a mnohdy výrazně přesahuje časový i finanční rámec tohoto zaměstnání. Takový zápal a angažovanost si jednoduše zaslouží ocenění, které pak trenérovi dodá motivaci pokračovat ve skvěle odvedené práci.

Ano, trénování hokeje je práce jako každá jiná. Zpochybňování rozhodnutí a přístupu trenéra proto škodí nejen vztahu trenéra s rodičem, ale také samotnému dítěti, které se v důsledku této nefunkční dynamiky nemůže rozvíjet jako sportovec ani osobnost.

Obzvláště ve vypjatých situacích, jako jsou utkání, není v silách malého hokejisty respektovat strategické pokyny trenéra ze střídačky a zároveň zaznamenávat rady jeho rodiče z tribuny, natož je pak implementovat do hry, jsou-li v rozporu s týmovou taktikou.

Pokud má rodič pocit, že je s trenérovým přístupem přeci jen něco v nepořádku, je zde prostor pro vzájemný dialog založený na faktech. Taková konverzace by ale měla probíhat bez rozbouřených emocí a nejlépe mezi čtyřma očima.

Jedná-li se o výhrady ze strany samotného dítěte, je vhodné nechat mu prostor, aby v rámci svých schopností a možností řešilo své problémy s trenérem bez zásahu rodičů. Takový přístup posiluje u malého sportovce zdravou sebedůvěru, kterou využije nejen v hokejovém prostředí, ale i v běžném životě.

Poslední slovo má totiž nakonec vždy dítě - svěřenec. Prioritou jsou totiž jeho individuální hokejové a životní potřeby. Pro každou z nich je tady pak k dispozici dedikovaný odborník, tedy rodič či trenér, který se jim může dle pole své expertízy detailně věnovat.